Che bella donna! (Nevim co to znamená, ale teď mi to napsal Pavel - Jean Paul z Milaná do sms)
Ano, vrátila jsem se z Itálie a byla to jízda!
Omylem jsem se 2x zamilovala, ale jen pohledem. Podle mě jsou Italové nejhezčí chlapi na světě a to platí od shlédnutí filmu 365 dní.
Pendlovala jsem po centru a čekala, až si mě Massimo odchytne se slovy “are you lost baby girl”, ale očividně řešil business a zapomněl mě jít hledat, dement.
Kvůli němu jsem si pak musela jít dát Aperol a bejt šťastná. Což se povedlo. Byly jsme s holkama šťastný všechny.
Schválně jsme se i ztratily pak a čekaly v uličkách na mafiány, až si toho všimnou a unesou nás.
Nic.
Asi jsou v hibernaci. Jako většina chlapů co se vám pak omylem neozve, protože “umřel mi křeček a řešili jsme s mámou funus a zpopelnění” a vy ho pak utěšujete s pocitem “ty seš kráva, vidíš že se neozval jen proto, že řešil životní trauma”.
Nicméně si mě tam vyhlídl již zmiňovaný Jean Paul, Pavel, jak mu začala říkat Evina. Pavlik se mě snažil dostat do místních lázní. Což o to, romantický gesto, pokud by to nebyly privátní lázně se sado maso místnostmi. Ale tam bychom prej nešli. Takže v pohodě.
Nic, dala jsem další Aperol, koupila si kabát a naučila se “vafancullo”.
Za mě slušný!